THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nová vlna amerického black metalu našla vplyvy niekde v Európe, ale vďaka zmene premýšľania prináša zaujímavé výstupy.
YOUNG AND IN THE WAY miešajú black metal, crust a občas aj grind, v textoch nenávidia život a pri otázke na inšpiráciu ukážu položartom na Fox News, televíznu stanicu pre konzervatívcov.
Hrajú v nekompromisnom nasadení takmer celú minutáž, s výnimkou folkového spomalenia z deviatej na desiatu skladbu, a pozornosť držia primerane krátkymi skladbami a crustovým adrenalínom v rytmike aj riffovaní.
Čoraz viac sa posúvajú od hardcoru k metalu a inšpirujú sa blackmetalistami WATAIN, aj keď sami ten vplyv v rozhovoroch zľahčujú. Okrem banálnej podobnosti loga a sem-tam farby spevu vychádza súbežne s novinkou krvavý klip, podobný estetike WATAIN, a napríklad melodická gitarová linka v štvrtej skladbe „Self Inflicted“ patrí celkom jasne do Švédska.
Príznačné je, že gitarová melodika v štvrtej skladbe sa zlomí uprostred deja do bežného outra, až si človek musí overiť, či prehrávač nespravil chybu. YOUNG AND IN THE WAY už možno nie sú unikátnym hudobným zjavením, ale od štandardu a nudy sa zvyknú odrezať včas.
7,5 / 10
When Life Comes To Death (2014)
V. Eternal Depression (2011)
I Am Not What I Am (2011)
Amen (2010)
Půl bodu navrch za Shadow of Murder
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.